Těhotenství je plné očekávání, ale jedním z nejdojemnějších momentů je chvíle, kdy žena poprvé pocítí pohyby svého miminka. Do této chvíle mohla jeho aktivitu sledovat jen na ultrazvuku, kde viděla, jak se hýbe, otáčí či mává ručičkami. Když se však tyto pohyby přenesou do jejího vlastního těla, těhotenství nabývá nového rozměru – stává se osobním, živým a hmatatelným.

Pohyby plodu začínají již velmi brzy, přibližně v sedmém až osmém týdnu těhotenství. V tomto období jsou však tak jemné, že je žena nemůže cítit. První skutečné vnímání pohybů přichází obvykle kolem dvacátého až dvacátého druhého týdne, zejména u prvorodiček. Zkušenější maminky, které už těhotné byly, mohou tyto pohyby rozpoznat i dříve – např. už v sedmnáctém týdnu. Jejich tělo je citlivější a lépe připraveno k rozpoznání těchto jemných signálů.

Zpočátku mohou pohyby připomínat bublání, lechtání nebo jemné vlnění. Některé ženy je přirovnávají k dotekům motýlích křídel. V této fázi je snadné si je zmýlit s trávicími procesy, jako je nadýmání či pohyb střev, postupně však pohyby zesílí a stanou se nezaměnitelnými. Miminko roste, získává sílu a jeho kopnutí či převalování se jsou stále výraznější.

Nejintenzivnější pohyby ženy obvykle pociťují mezi dvacátým čtvrtým a třicátým čtvrtým týdnem těhotenství. V tomto období má plod ještě dostatek prostoru pro pohyb, a proto se často otáčí, kope a mění polohu. Později, když už má v děloze méně místa, se pohyby mohou změnit – z ostrých kopnutí se stává převalování, tlak nebo jemné posuny. Některé z těchto pohybů mohou být dokonce nepříjemné, zvláště pokud miminko tlačí na bránici, žaludek nebo močový měchýř.

V posledních týdnech těhotenství, přibližně od šestatřicátého týdne, se miminko připravuje na porod a zaujímá finální polohu – ideální hlavičkou dolů. Pohyby se mohou přesunout výše do oblasti žeber a mohou být méně časté, ale stále by měly být přítomny. Jejich intenzita může klesnout, ale jejich úplné vymizení by nemělo zůstat bez povšimnutí.

Každé miminko má svůj vlastní rytmus. Některé jsou aktivnější ráno, jiné večer. Pohyby se často zintenzivňují po jídle nebo když si těhotná žena lehne a odpočívá. Plod reaguje i na vnější podněty – hlasité zvuky, doteky na bříšku či změny hladiny cukru v krvi. Je proto důležité, aby si žena všímala, kdy a jak se jí miminko hýbe, a aby si zapamatovala jeho „denní režim“.

Pokud žena najednou necítí pohyby, které dříve vnímala pravidelně, měla by zpozornět. Někdy může být příčinou umístění placenty na přední stěně dělohy nebo větší množství plodové vody, které tlumí vnímání pohybů. V jiných případech se však může jednat o vážnější problém – například o nedostatečné zásobení plodu kyslíkem nebo o poruchu výživy. V nejhorším případě může jít o úmrtí plodu. Proto je důležité, aby žena v případě pochybností neváhala a vyhledala lékaře.

První pohyby miminka jsou výjimečným zážitkem, který si mnohé ženy pamatují celý život. Jsou důkazem toho, že nový život roste a vyvíjí se, a zároveň vytvářejí první pouto mezi matkou a dítětem. Je to chvíle, která přináší radost, dojetí a často i slzy štěstí.